Kněží pocházející z farnosti

Primice před 60 roky

V deblínské farnosti se v průběhu staletí jistě narodila a vyrostla celá řada kněží, členů řádů a řádových sester. Bohužel o nich víme více až z minulého století, kdy jsou v kronice zmíněni deblínští rodáci Antonín Mašek, farář v Opatově, Antonín Hejl, František Gebauer, farář v Bohuslavicích u Vyškova, syn dlouholetého deblínského učitele, a syn dalšího učitele, Eduard Opálka, biskupslý rada, který byl deblínským farářem v letech 1902 až 1926.

Největší počet pamětníků si ale pravděpodobně vzpomene na bratry Aloise a Františka Kolářovy. Nadaní studenti vychovávní přísnou maminkou si od gymnaziálních studií plánovali studia vysokoškolská a jejich rozhodnutí stát se knězi ovlivnila i skutečnost, že protektorátní úřady všechny světské vysoké školy zavřely. A tak se v červenci roku 1945 konala primiční slavnost staršího z bratrů, Aloise (1920-1985) a v červenci 1947 primiční slavnost Františka (1924-1973). To byla na dlouhých 60 let poslední příležitost takovou slavnost v Deblíně zažít.

Kolářovi chlapci byli povahově odlišní, Alois hloubavější, s velkým zájmem o přírodní vědy, dával přednost studovně a do posledních let byl farářem v nedalekém Doubravníku. Mladší František miloval stejně jako jejich otec, známý kapelník, hudbu a společnost a po řadě jiných míst působil nakonec v Čebíně a ve Žďárci. Oba dosáhli titulu doktor teologie (ThDr.). V těchto farnostech starší lidé dosud s úctou vzpomínají na oba kněze, na jejich pochopení pro lidské slabosti, sílu vyrovnat se s nepřízní doby a politické situace a připravenost kdykoliv vyslechnout a v rámci svých možností pomáhat.

Je to tedy 60 let a farnost čeká primiční slavnost Tomáše Koumala. Všichni věříme, že Tomáš půjde ve šlépějích svých deblínských předchůdců a přejeme mu hodně síly a moudrosti, které jsou mimo jiné tak důležité pro toto těžké povolání v každé době.

Autor: Marie Antlová, kronikářka. 17.6.2007

Vzpomínka pedagožky na Tomáše Koumala

Laudo, laudas, laudare…

Snad každý z nás si někdy vzpomene na svého učitele nebo učitelku. Vždyť do školy jsme chodili všichni … S odstupem času obraz některých pedagogů bledne, jiné si zapamatujeme napořád.

A podobně je tomu i naopak. Někteří studenti či studentky nám, učitelům, zůstávají v mysli, i když možná jejich jména zahalí rouška času.

Jméno Tomáše Koumala jsem ale nezapomněla. Tomáš úspěšně maturoval na tišnovském gymnáziu v roce 2000 a jedním z jeho maturitních předmětů byla i moje milovaná latina. Tomáš si ji zvolil a výsledek odpovídal tomu, že on byl vždy pilný a perfektně připravený student.

A po nějaké době přišel jeho dopis z Teologického konviktu v Litoměřicích, kde se studenti měli připravit na vysokoškolské studium a sjednotit vědomosti v některých předmětech mezi nimiž nechyběla latina. Psali z ní tehdy písemku a on jediný v ní neměl ani jedinou chybu. Byla jsem opravdu potěšena jeho úspěchem, ale především tím, že se o něj podělil se mnou v onom dopise. Ráda jsem mu odpověděla a přála mu, aby překonal stesk po domově, aby se sžil s novým prostředím a aby se mu studium dařilo i v ostatních disciplínách. A moje přání se splnilo. Tomáš úspěšně absolvoval všechna další studia.

Co mu tedy přát dále?

Aby se svou vitalitou zmáhal životní chaos a nacházel v něm řád, aby mu sloužilo zdraví, aby se potkával jen s dobrými lidmi a aby ho obklopovala přízeň jeho blízkých a prosvětlovala mu život, aby i on mohl být světlem pro ostatní.

Vivat, crescat, floreat!

Autor: Marta Nečasová, Gymnázium Tišnov. 17.6.2007

O Primiciantovi

Narodil jsem se 1. září 1982 a 10. října toho roku jsem byl pokřtěn v kostele sv. Mikuláše v Deblíně. V šesti letech jsem začal ministrovat a tato služba mi pomáhala vytrvat v obdobích, kdy moje víra nebyla příliš pevná. Nakonec jsem u oltáře zůstal až do dospělosti.

Moji osobnost formovali rodiče, prarodiče i čtyři mladší sourozenci. Nejdůležitější vzdělání jsem obdržel v mateřské škole a na nižším stupni základní školy, které jsem navštěvoval v Deblíně. Poté jsem byl přijat na gymnázium v Tišnově a po maturitě jsem nastoupil na Vysoké učení technické v Brně. Studoval jsem elektrotechniku, především telekomunikační sítě. Nikdy jsem nebyl dobrým studentem, což se projevilo ročním prodloužením studia. V průběhu závěrečného ročníku jsem měl více času na uvažování a rozpoznal jsem povolání ke kněžství, což mě trochu zaskočilo. Fakultu elektrotechniky jsem absolvoval v červnu 2007 a pár dní nato slavil svoji primiční mši svatou můj soused a kamarád P. Tomáš Koumal. Po prázdninách jsem nastoupil k přípravě k duchovnímu povolání v Olomouci, kde jsem byl formován v kněžském semináři a vzděláván na Cyrilometodějské teologické fakultě.

S Boží pomocí jsem studia vloni zdárně dokončil a 13. července 2013 mě otec biskup Vojtěch vysvětil na jáhna a poslal na roční jáhenskou praxi ve Žďáru nad Sázavou v basilice Nanebevzetí Panny Marie a v Herálci pod Žákovou horou. Nyní se raduji a žasnu, jak si mě Bůh vedl, abych se přes svou nehodnost stal jeho knězem. Bohu díky a díky i Vám všem, kteří jste mě vychovávali, povzbuzovali, vedli, jakkoliv mě podporovali a pomáhali mi. Pán Bůh zaplať.

Autor: P. Jaroslav Sojka. 27.6.2014

Veronika Havlíčková v 10.2.2024 17:52:54